|
Attan
|
 |
« Odpověď #12 kdy: červen 03, 2010, 08:40:53 » |
|
na zadost Zdenka Benese zde umistuji vypraveni z Mistrovstvi sveta Wingu
MS 2010 Wing car New York USA
Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych vás informoval o právě proběhlém MS.
Zřejmě jste nás někteří sledovali prostřednictvím web camery, výsledky jsou na OWH nebo u Rosema na IMCA stránkách.
Začnu popořádku, tj. kategorií G 27 light. Tu se rozhodl jet pouze Petr Krčil a scházelo málo, a stal se mistrem světa. Bohužel o 1 kolo. Tomu však předcházela peripetie při přejímce, kdy po odevzdání aut a náhradního motoru (pro každý segment se mohou použít pouze 2 motory prošlé přejímkou) bylo Petrovi sděleno, že pouze 1 motor vyhovuje a druhý má krátké magnety. Láďa vyrobil Petrovi 6 motorů dle našich zvyklostí, ale po přeměření zbylých se zjistilo, že ostatní jsou o 1 desetinu kratší. Jelo se totiž dle USRA pravidel, kde jsou předepsané míry pro magnety a tolerance jinak, než u nás. A teď co s tím. Ten jediný motor, co prošel, měl větší vrstvu barvy, ale tu jsme neměli. A tak jediným řešením bylo naletovat na magnety tu 1 desetinu. Láďa letoval ( je to za trest), a Jareček začišťoval a přetíral černým fixem. Práce se jim tak povedla, že při závěrečném rozebírání po finále a měření nikdo nic nepoznal. Vpodstatě to je blbost, pokud by Láďa znal míry, určitě by udělal magnety na maximální hranici a motory by chodily ještě lépe, ale pravidla jsou pravidla.
Ve finále měl Petr opět smůlu na rozhodčího, ten v momentě, když Petr dojel Beufa a on vylétl z dráhy a ztratil by určitě nějaké kolo zastavil dráhu. Taková lumpárna. Ale s tím se moc nenadělá. Jediné co může Petra hřát, ale historie se neptá, že mu přáli po závodě takřka všichni američané a říkali, my víme.
Ještě poznámka k přejímce. U každé kategorie byl konec přejímky v 10.00 hodin. Probíhalo to následovně.Vypsali jsme si formulář s údaji o jezdci, domácí dráze, údaji o modelu, motor,kola,karoserie, kdo stavěl, kdo barvil atd. A šli zaplatit startovné. Po zaplacení jsme dali model s papírem na stůl přejímajícímu a bylo hotovo. V 10.00 musela být tato procedura hotova, tj. všechna auta odevzdána. A až pak při případných nejasnostech za námi zašli, že něco nehraje a že je to třeba opravit.
Asi by stálo zavést tento systém i u nás, odstranily by se fronty na poslední chvíli u přejímky, dívání se přejímacímu pod ruku a diskuze typu, já tam tu světlost ale mám a pod.
A ještě jedna zajímavost. Američané při každém závodě dělají konkurs nejlepších karoserií a vítěz dostane placku.Je to věc názoru, ale jsou tam opravdu krásná auta. Jsou tam samozřejmě i profesionální barviči.
A teď ke kategori OMO (G7 s možností použít pouze 1 motor pro závod). Všichni jedou po kvalifikaci pouze 8 x 4 min. A z toho se počítají celkové výsledky. To už jsme jeli všichni a nebyla to žádná sláva. Láďa sice vyhrál kvalifikaci, ale to bylo víceméně z naší strany vše.
Pepy Korce 4. místo byl nejlepší výsledek. Já jsem po ráně ohnul šasi a bylo tím ukončeno mé trápení, Petr také na něco odešel a Láďa si jen potvrdil, že vítěz kvalifikace nevyhrává závod.
Ne že by na vítězství neměl, ale co jemu se stalo, to je divočina.
Hned v první jízdě se mu dvakrát vysypal do dráhy vedle něho jezdící Garry Gerding (známý stavitel drah včetně té v N.Y.). Po těchto haváriích pravidelně Láďovi padalo auto na rovině mezi daedmanem a fingrem. Na auto mrkl tam nasazující "Chuby", výborný jezdec a bezvadný kluk, a prohlásil, že má Láďa šasi z diagonály a asi ohnuté. A tak Jarda Reček, byl s námi coby Petrův mechanik, ale pomáhal nám všem jak mohl, udělal generálku auta, na nic výrazného nepřišel , a Láďa dále na rovině padal. Tím přišel o cca 60 kol. Po nějaké chvíli přišel nějaký amík, že se mu zdá v onom místě zvednuté stínění. A bylo. Jednoznačně chyba dráhy, což však hlavní rozhodčí neakceptoval, řekl že má Láďa smůlu. Normální by bylo dát Láďovi průměr z této jízdy, to by se však stal mistrem světa. A tak alespoň něco Láďovo vyhrálo. Vítězný brazilec si totiž koupil od Láďy komletní auto. Asi nejlepší koupě jeho života.
G 27. Další div světa. Již v tréninku nefungovala mně a Pepovi dokonale auta. Přitom jsme měli všichni stejné podvozky, kola a Pepou vyrobené karoserie. Zřejmě je na vině různá tlošťka karoserií v zadní části, a při velkých rychlostech se nám bortila a dosedala až na převod. A tak jsme s Pepou skončili ve čtvrtfinále.Po čtvrtfiníle Pepa klukům zpevnil zadky vč. silnějšího spoileru, a to bylo ono. A tak bez problémů si dojel Láďa pro již 29. titul mistra světa, a Petr pro již páté letošní druhé místo (počítáno s ME).
A na závěr královská kategorie G 7 (open).
Po týdnu modelaření a minimu spánku, jako obvykle, jsme již věděli co a jak.
Kvalifikaci vyhrál Beuf(známý Kofordův jezdec, balancér kotev a vynikající jezdec) v čase 1,429 . Nepovedlo se mu pokořit vlastní světový rekord 1, 404 který drží od března 2007 z dráhy v Buena Parku L.A. Tak doufám, že padne v Plzni hranice 1,4 na nové dráze.
Pro čtvrtfinále jsme měli ideální nasazení, každý jsme byli v jiné skupině. Ono se to nezdá, ale přesto, že jedeme každý na sebe, bez pomoci ostatních to nejde. Je třeba především mýt před každou jízdou vodiče, protože dráhy typu "gerding" mají stínění zároveň a neskutečně se špiní. Pak je třeba namazat nebo také odmazat dráhu před zatáčkami a přitom si ještě zkontrolovat model, vyměnit kartáče, kola,také někdy motor, převod. To jeden nestihne, kdyby se zbláznil. A pak je samozřemá pomoc těch, co momentálně nejedou.
Bohužel hned ve čtvrtfinále v první jízdě shořel Petrovi motor a měl vymalováno. Pro zasvěcené, kotva Koford, ne Péťova.
Ostatní jsme relativně v klidu postoupili do semi, moje maličkost s nejlepším výkonem (musím se pochlubit), ale také díky tomu, že jsem do auta dal nejlepší motor. Ono totiž už čtvrtfinále na MS je bez jakýchkoli "pučmidrátů" a na co mi by byl dobrý motor v kufru, když bych nešel dál. Tu samou taktiku jsem použil pro semi, tam se vždy dává to nej. Možná jen Láďa ne, ale ten ty motory staví (setupy) a ví o nich z nás nejvíc.
No a tak jsme prošli do finále , dá se říci v poklidu. Samozřejmě díky vzájemné pomoci a pomoci Petra a Jardy. Především já potřebuji dobrého mechanika, hlavně s dobrým zrakem, handicap brýlí na blízko je děsný. Také vás to však čeká, a nemyslete si že ne.
Ve finále jsme byli tři češi, tři brazilci, Beuf z USA a známý němec Heiko.
Musím zde poděkovat za půjčení motorů Perovi Krčilovi a mechanikování Jarečkovi.
Ono mi toho výborného pro finále moc nezbylo, ne že bych motory neměl. Na druhé straně, jak já si říkám, hlavně že jsem ve finále, tam to když tak budu šťouchat prstem. Za ta léta dokážu odhadnout své šance a svých soupeřů. A i ti nejlepší nemusí mít svůj den a štěstí.
Na vítězného Filipeho z Brazilie jsme neměli, Beuf byl velmi rychlý, ale havarie (nedokážu posoudit zda zaviněné nebo ne) ho posunuly na druhé místo. Byl kyselý jak okurka. No a my jsme se seřadili od 3 do 5 místa Pepa Korec, Láďa Horký a moje maličkost. Já jsem spojen, myslím, že Pepa Korec také. Láďa asi myslel na víc, jak však skonstatoval, auto nebylo to ono.
Asi nejlepší jsem měl já, ale po shoření kartáče na černé jsem přišel o 10 kol a očesaným převodem v nezaviněné havárii o dalších 30. Ale to jsou pouze ta kdyby. Co by za finále dali náši známí Mario Schoene nebo Uli Pietsch, Gugu, Švéd Silén,kteří skončili v semi a jezdili jsme kolem nich jako kolem vodárny.
A tak vzhůru na MS 2011 , které se koná v květnu v ČR, v Plzni. A doufám za daleko větší účasti Čechů.
|
Carmodel
Autor
